Příběhy z cest
Při svém povolání hodně cestuji. Přitom se dívám kolem sebe, což mi poskytuje spoustu námětů na krátké povídky a příběhy, které vám zde předkládám.
Dobrý skutek
Příběh začíná jednoho sychravého dubnového pondělního rána na peronu v České Třebové. Cestující se choulí do kabátů a čekají na příjezd vlaku. Zpoždění nehlásili, takže by měl přijet během dvou minut. Už se těším do vyhřátého kupé. Po schodech z podchodu vybíhá, pokud se to tak dá říct, muž okolo 70 let, opírá se o dvě francouzské hole, je evidentně uřícený a rozrušený, pospíchá ke mně.
Rozhovor, který se skutečně odehrál
X: Čau vole, kde se tu bereš?
Y: Se mně nechtělo do školy.
X: Ty vole, víš, kolik nás tam dnes bylo? Jen pět.
Jede s námi hrošice!
Dnes jedu do Zlína. Je mrazivé únorové ráno. V Olomouci přestupuji do rychlíku směr Otrokovice. Pondělní ranní vlaky bývají přeplněné a ten dnešní není výjimkou. V kupé sedí mladík a tři slečny, odhaduji věk na 16 let.
No dýž to řííkáá…
Vždycky, když přijíždím na pražské hlavní nádraží, hraji sama se sebou vnitřní tipovací soutěž. Otázka je pokaždé stejná: Budou nebo nebudou otevřené záchody? Odpověď si ve vlaku ještě před vystoupením tipnu, nelze ji podložit žádnými logickými důvody, jakými může být např. to, že záchody na nádraží jsou a jsou nové, že je tu pravidelná otevírací doba apod.
