Podzim dvaadvacátý
Napsal uživatel Robert Hrubý
17 listopad 2011. Jsme znovu na náměstí a "těm nahoře" hlasitě sdělujeme, že takhle jsme to před těmi dvaadvaceti lety nemysleli. Je stejná zima jako tenkrát a jsme naštvaní. Ne na zimu, ale na to, že po vyčerpání všech možností k nápravě situace v naší zemi, jsme opět museli vyjít do ulic.Kdysi, ještě za minulého režimu, jsem ve vysílání zakázané štvavé rozhlasové stanice slyšel následující definici svobodného státu: "Svoboda je tam, kde můžete veřejně říct: 'Tady není svododa!' a nic se vám za to nestane". Dnes bych k tomu dodal, že kromě toho je nutné, aby vás někdo vyslyšel a přinejmenším s vámi vedl smysluplný dialog. To, že nás vláda nechá říkat co je nám libo a s posměškem si stejně bude dělat co chce, nemá se svobodou nic společného.
Před dvaadvaceti lety nám tehdejší mocní, v čele s dnešním prezidentem říkali: "Teď je třeba utáhnout si opasky a začít tvrdě pracovat pro rozkvět naší nové demokracie, abychom se všichni mohli mít líp." Fajn, řekli jsme a začali pracovat. A pracovali jsme poctivě a platili daně a všechny poplatky, které si na nás vlády vymyslely. Teď pánové přišli znovu a řekli: "Žili jste si nad poměry. Budete muset šetřit a více platit a pracovat, abychom neskončili jako Řecko." Fajn, řekli jsme a začali pracovat, nechali si zvýšit daně, poplatky u lékaře a v nemocnici, nechali schválit nový Zákoník práce, omezující naše práva, smířili se se zavedením školného i s tím, že školy nedostanou peníze na učebnice a na vzdělávání učitelů. Ale co to? Pan ministr školství vyplácí po pár měsících práce svým věrným odměny ve statisících, to samé se děje na ministerstvu vnitra. Matka ministra průmyslu, ač důchodkyně, investuje 16 milionů do dluhopisů, které jí obratem zázračně vynášejí víc než půlmilionový zisk, u Key Investments. Musí to být zázračná firma, protože před pár lety stejným způsobem zbohatl bývalý nejvyšší sociální demokrat, Standa Gross, který to myslel vždycky upřímně. Krade se už ne v milionech, ale v miliardách. Věci veřejné, které nás přišly spasit před všudypřítomnou korupcí, si z veřejné služby udělaly firmu a dobrý byznys. Jak dlouho si to ještě necháme líbit? Tohle všechno se mi honí hlavou, když pochodujeme v průvodu z Václavského přes Staroměstské náměstí, kolem rozzářených výkladů prodejen luxusního zboží a jsme hodně naštvaní. Je nás málo. Dva, nanejvýš tři tisíce lidí. Češi jsou pohodlní a protože je čtvrtek, prodloužili si víkend, nebo vyrážejí za zábavou, či předvánočními nákupy. Copak nevidí, co se kolem nich děje? Proč nejsou tady s námi, ptám se, když nastupujeme do autobusu, který nás odveze domů, 150 kilometrů daleko. Blížíme se k našemu domku na vesnici a vidíme, že soused z Prahy, který tady má chalupu, už parkuje před stodolou. Je přece prodloužený víkend.
Před dvaadvaceti lety nám tehdejší mocní, v čele s dnešním prezidentem říkali: "Teď je třeba utáhnout si opasky a začít tvrdě pracovat pro rozkvět naší nové demokracie, abychom se všichni mohli mít líp." Fajn, řekli jsme a začali pracovat. A pracovali jsme poctivě a platili daně a všechny poplatky, které si na nás vlády vymyslely. Teď pánové přišli znovu a řekli: "Žili jste si nad poměry. Budete muset šetřit a více platit a pracovat, abychom neskončili jako Řecko." Fajn, řekli jsme a začali pracovat, nechali si zvýšit daně, poplatky u lékaře a v nemocnici, nechali schválit nový Zákoník práce, omezující naše práva, smířili se se zavedením školného i s tím, že školy nedostanou peníze na učebnice a na vzdělávání učitelů. Ale co to? Pan ministr školství vyplácí po pár měsících práce svým věrným odměny ve statisících, to samé se děje na ministerstvu vnitra. Matka ministra průmyslu, ač důchodkyně, investuje 16 milionů do dluhopisů, které jí obratem zázračně vynášejí víc než půlmilionový zisk, u Key Investments. Musí to být zázračná firma, protože před pár lety stejným způsobem zbohatl bývalý nejvyšší sociální demokrat, Standa Gross, který to myslel vždycky upřímně. Krade se už ne v milionech, ale v miliardách. Věci veřejné, které nás přišly spasit před všudypřítomnou korupcí, si z veřejné služby udělaly firmu a dobrý byznys. Jak dlouho si to ještě necháme líbit? Tohle všechno se mi honí hlavou, když pochodujeme v průvodu z Václavského přes Staroměstské náměstí, kolem rozzářených výkladů prodejen luxusního zboží a jsme hodně naštvaní. Je nás málo. Dva, nanejvýš tři tisíce lidí. Češi jsou pohodlní a protože je čtvrtek, prodloužili si víkend, nebo vyrážejí za zábavou, či předvánočními nákupy. Copak nevidí, co se kolem nich děje? Proč nejsou tady s námi, ptám se, když nastupujeme do autobusu, který nás odveze domů, 150 kilometrů daleko. Blížíme se k našemu domku na vesnici a vidíme, že soused z Prahy, který tady má chalupu, už parkuje před stodolou. Je přece prodloužený víkend.
